Těžká váha

**************************

Rocky Marciano
(1.9. 1923 – 31.8. 1969)

Jediný boxer v historii, který nebyl v profiringu nikdy poražen ani neremizoval. Po čtyři roky držel titul šampióna těžké váhy. Jeho kariéra trvala pouhých devět let, v nich si však vydobyl místo mezi nejlepšími svým neskutečně tvrdým stylem, kterým dorovnával nedostatek v délce paží. Většinou musel inkasovat spoustu úderů, než se dostal vyšším protivníkům k tělu; jakmile se mu to však podařilo, jeho krátkému direktu se prakticky nedalo čelit.

Život a kariéra

Rocco Francis Marchegiano se narodil 1. září 1923 v Brocktonu, Massachusetts. Otec Pierino pracoval v továrně na boty. Matka se jmenovala Pasqualena a v pozdějších letech Rocky věnoval velkou pozornost tomu, aby nemusela zakoušet strasti chudoby, v nichž vyrůstal. Marciano byl typické americké dítě, hrál baseball, americký fotbal a snil o profesionální kariéře v jednom z těchto sportů. Z baseballového týmu však byl vyloučen, protože si zahrál také za církevní školu, čímž porušil pravidlo, zakazující hráčům nastupovat za jakýkoli jiný tým. Po dokončení desáté třídy odešel také ze školy, poté pracoval jako závozník a prodavač obuvi.

Boxovat začal až po nástupu do armády v roce 1943. Tento sport vnímal zpočátku pouze jako možnost, jak uniknout službě v kuchyni a jiným méně příjemným činnostem, ale jeho talent byl od počátku jasně patrný. Za tým armády nastoupil k prvnímu amatérskému turnaji a zvítězil. Jeho další šancí byl turnaj Amatérské atletické unie (AAU), kde si však poranil kotníky na ruce a ve třetím kole byl výrokem rozhodčího poražen. Později musel podstoupit operaci těchto kloubů.
V roce 1947 zkusil Marciano štěstí jako catcher (chytač) v baseballovém klubu Chicago Cubs, ale byl propuštěn, protože nedokázal dostatečně rychle přehodit míč z domácí mety na druhou. Tím skončil jeho baseballový sen a v následujícím roce se stal profesionálním boxerem. V létě 1949 upoutal větší pozornost, když poprvé knockoutoval protivníka. Jeho soupeři postupně nabírali na kvalitě, ale Marciano stále porážel jednoho za druhým, většinou právě knock-outem.
Přesto v té době někteří odborníci tvrdili, že z Rockyho nic nebude. Goody Petronelli, respektovaný kouč pro zápasy, po zhlédnutí jednoho z duelů prohlásil pro Sports Illustrated: „Myslel jsem, že to nemůže dokázat. Je moc starý na velkou kariéru, už je mu 25 let. Navíc je moc malý a lehký, nemá žádný dosah. Tvrdý a drsný, ale žádná kondice.“ Lidé z okolí však Rockymu věřili a ve skupinách cestovali na jeho zápasy do blízké Providence, kde křikem „Timmmmberrrrr“ (v překladu „dřevo“) oslavovali moment těsně před tím, než Rocky poslal protivníka k zemi.
Na začátku profesionální kariéry si také Rocky změnil příjmení. Promotér v Providence nebyl schopen přečíst „Marchegiano“, tak se budoucí šampión rozhodl pro jednodušší variantu.
Svůj specifický styl vypracoval Rocky pod vedením Charleyho Goldmana. Jeho prvním opravdu tvrdým protivníkem byl Ted Lowry, který podle svědků mohl vzít Marcianovi tři nebo čtyři kola. Rocky s ním boxoval dvakrát a pokaždé zápas trval plných deset kol; v obou případech také nakonec Marciano vyhrál. Následovalo několik dalších knock-outů, než proti němu v ringu stanul Roland La Starza. Po tomto desetikolovém, těžce vydřeném vítězství byl Rocky poprvé představen v televizi. Před zraky diváků porazil v šesti kolech Rexe Laynea. Psal se 12. červen 1951.
V říjnu 1951 se poprvé střetnul se svým největším boxerským vzorem Joe Louisem. V té době měl na kontě 37 vítězství a 32 knockoutů. Louis měl již nejlepší léta za sebou a když ho Marciano v osmém kole poslal k zemi, měl prý tak smíšené pocity, že v šatně plakal. „Tohle byl poslední člověk na zemi, se kterým bych chtěl boxovat.“ Pokud ovšem odhlédneme od sentimentu, právě tento duel otevřel Rockymu cestu k velkým zápasům o titul šampióna.
První šanci dostal o pět let později, 23. září 1952. Obhájcem titulu byl Jersey Joe Walcott, boxovalo se ve Filadelfii. Hned v prvním kole poslal Walcott soupeře k zemi, Rocky se však zvedl už po 3 sekundách, přestože na něj publikum křičelo, ať počká aspoň do osmi. V ringu se rozpoutala nelítostná bitva, v níž Marciano inkasoval jeden úder za druhým, většinou takové, které by jiného boxera zkolily. Ale Rocky byl nezdolný, stále znovu se nechával trefovat ve snaze dostat se blíže k protivníkovi a zasadit mu krátký smrtící úder. Ve 13. kole se mu to podařilo. Walcott, v té době již udržující pohodlné vedení ve všech ukazatelích, ustoupil o krok směrem k provazům, když vylétla Marcianova pravačka a krátkým direktem zasáhla obhájce titulu do brady. Jersey upadl do provazů a do bezvědomí, z něhož jej museli křísit několik minut. Marciano byl novým šampiónem. Jeho vítězný úder dnes bývá považován za jeden z nejtvrdších, jež kdy v boxerském ringu padly.
Pouze šestkrát obhajoval Rocky svůj titul, ale někteří z jeho soupeřů jsou dnes sportovními legendami. V repríze zápasu z Filadelfie poslal v roce 1953 Walcotta k zemi hned v prvním kole. Téhož roku knockoutoval v 11. kole Rolanda La Starzu, přestože ten si po celý zápas udržoval mírné vedení. Rocky se dlouho nemohl proti jednomu z nejlépe bránících boxerů té doby prosadit, až mu trenér Goldman poradil: „Trefuj jeho ruce, dokud je nedá dolů!“ Rocky začal bít do horní části těla svého soupeře tak surově, až se na Rolandově předloktí objevily velké modřiny a hematomy. V desátém kole už téměř nedokázal zvednout rukavice nad ramena. O kolo později jej Rocky sérií tvrdých úderů poslal skrz provazy ven z ringu, načež rozhodčí zápas ukončil. Roland musel po zápase s poničenými šlachami a krevním oběhem v obou předloktích na operaci.
Klasikou ringu se staly Rockyho zápasy s dalším velikánem Ezzardem Charlesem. Oba se odehrály v roce 1954. V prvním z nich 17. června zvítězil Marciano výrokem rozhodčího, Ezzard se však stal jediným boxerem v historii, který s ním vydržel boxovat plných 15 kol. Zápas byl veden v hodně brutálním duchu, dnes je považován za jeden z nejostřejších soubojů o titul mistra v historii. V posledních kolech to několikrát vypadalo, že Rocky pošle soupeře k zemi, ale Ezzard vždy dokázal jeho finálnímu úderu uniknout. Na druhou stranu se boxovalo velmi čistě; ringový rozhodčí prý od sebe nemusel jedinkrát soupeře oddělovat.
Odveta se konala 17. září. Všichni byli zvědavi, zda má Charles na víc, než jen vydržet do konce. Už ve druhém kole jej Rocky poslal k zemi, přesto práve v tomto duelu málem o titul přišel. V šestém kole Charles levým hákem zasáhl Marcianův nos a doslova jej rozlomil na dva kusy! Ani sekundant nebyl schopen zastavit krvácení, ringový lékař po zhlédnutí rány doporučil boj ukončit. Rocky však povstal a boxoval dál. Po sedmém kole mu prý trenér Goldman řekl: „Buď ho dostaneš teď, nebo vykrvácíš a zemřeš!“ Marciano odhodil všechny zábrany a drtivou ofenzívou poslal Charlese dvakrát k zemi; podruhé se již Ezzard včas nezvedl.
Úspěšná byla také obhajoba proti Donu Cockellovi v roce 1955, přestože Marciano byl prý vystaven tlaku mafie, která se jej snažila přimět, aby zápas vypustil. V posledním titulovém zápase kariéry se mu na Yankee Stadium 21. září 1955 postavil další legendární boxer Archie Moore. Neoficiální údaje o sledovanosti uzavřeného televizního kanálu, který zápas přenášel do velkých měst severní Ameriky, hovoří o více než 400.000 divácích. Archie poslal Marciana k zemi ve druhém kole, ale ten už po čtyřech sekundách byl opět na nohou. I přes nesporné boxerské kvality obou borců zápas připomínal spíše rvačku, v níž nikdo nebyl lepší než Rocky. Dorážel na Moorea ze všech stran a ignoroval přitom jeho údery. Archie byl počítán dvakrát v šestém a jednou v osmém kole; tehdy stále ležel na zemi, když zvonek oznámil konec kola. V přestávce se jej lékař Nardiello zeptal, zda chce pokračovat; Moore prý odpověděl: „Já jsem taky šampion a budu dál bojovat.“ V devátém kole jej Rocky poslal k zemi definitivně. Konec kariéry ohlásil Rocky 27. dubna 1956 ve věku pouhých 31 let. „Myslím, že to byla chyba, když se Joe Louis pokusil o comeback,“ citovaly jej New York Times. „Nemůžu nikdy říct, že v budoucnu neudělám totéž, ale pokud nebudu nucen kvůli chudobě, už mě boxovat neuvidíte. Mám se dobře a nemám obavy z budoucnosti.“ Na závěr uvedl, že chce trávit více času s rodinou.
Po skončení aktivní kariéry se Rocky živil z odměn za osobní vystoupení. Byl pravidelným hostem televizní boxerské show, komentátorem zápasů a krátce působil jako rozhodčí ve wrestlingu. Jeho život předčasně ukončila havárie soukromého letadla poblíž Des Moines, Iowa, 31. srpna 1969. Čtyřmístná Cessna 172 narazila v noci a za špatného počasí do stromu pouhé dvě míle od cíle cesty. O den později by Marcianovi bylo 46 let.
Přestože nebývá vysoko hodnocen, co se týče síly či rychlosti úderů, díky přirozené tvrdosti dokázal Rocky tyto nedostatky kompenzovat. Jeho bilanci 49-0 dosud v těžké váze nikdo nepřekonal; Larry Holmes (1985) a Dariusz Michalczewski (2003) dosáhli 48 vítězství, ale pak byli poraženi. Knockoutem zvítězil Marciano v 43 případech; 88 procent je nejvíce v historii boxu.
„Kdybyste zavřeli všechny světové šampióny do jedné místnosti a nechali je bojovat mezi sebou, Marciano by vyšel ven jako vítěz,“ napsal jeden sportovní novinář. O jeho životě byla napsána řada knih a natočeny dva televizní filmy; rovněž oskarový film „Rocky“ se Sylvesterem Stallonem v hlavní roli byl prý volně inspirován jeho osudem.

Autor: Tom Š.

Fotografie




Statistiky (Boxrec.com)

Výběr klipů Rockyho Marciana


Mé hodnocení: Marciano, je podle mého osobního mínění nejlepším boxerem všech dob. Bez ohledu na to co ríkají někteří kritici, já myslím, že není boxera, který by se mu rovnal. Neporažený, KO v 88% případů, styl, síla, odolnost, jeho vlastnosti jsou neodiskutovatelné. U mě má zlatou... Bodové hodnocení: 10/10